💖 Neutekla jsem. A právě proto jsem našla štěstí. 💖
Byly časy, kdy jsem jen utíkala.
Před lidmi. Před odpovědností. Před tím, co jsem cítila.
Ale hlavně – utíkala jsem sama před sebou.
Chtěla jsem, aby bylo všechno jinak. Aby mě něco zvenčí zachránilo.
A tak jsem měnila místa, vztahy, okolnosti.
Hledala jsem štěstí někde jinde. V budoucnosti. V nových začátcích. V lepších dnech.
Jenže ať jsem šla kamkoli, to nejnáročnější jsem si nesla pořád s sebou – sebe.
Cítila jsem, že mi něco chybí. Ale neuměla jsem pojmenovat co.
A tak jsem stále běžela dál.
Až do chvíle, kdy už nebylo kam. Kdy jsem se zastavila. Opravdu.
Poprvé po dlouhé době jsem se podívala kolem sebe –
a potom hluboko dovnitř.
A právě tam jsem pochopila jednu jednoduchou pravdu:
🌿 Štěstí není někde „tam venku“. Štěstí je tady – v tom, co už mám.
V dechu. V dlaních, které umí tvořit.
V blízkosti těch, kteří mě mají rádi.
V klidném ránu, ve světle svíčky, v teplém čaji.
Ve vzpomínkách i v naději.
V tom, že můžu milovat, cítit, růst.
✨ Cítit se šťastná znamená cítit vděčnost za vše, pro co stojí za to žít.
A tak jsem přestala utíkat.
Začala jsem si všímat.
Děkovat. Objímat. Být.
Ne proto, že by všechno bylo dokonalé – ale proto, že jsem se rozhodla přestat hledat štěstí venku.
A začala ho tvořit uvnitř.
A to změnilo všechno.
S láskou,
Lucie ❤️🙏