💖 Všechno se změnilo, když jsem pochopila, co mě měli naučit 💖
Dlouho jsem si kladla tu samou otázku: Proč se mi to zase děje?
Proč pořád přitahuji muže, kteří jen berou? Kteří neumí milovat. Kteří nevidí dál než za sebe. Kteří mě zraňují, i když tvrdí, že mě milují.
A tak jsem se snažila. Více dávat. Více chápat. Více odpouštět. Myslela jsem si, že když budu dost dobrá, laskavá, trpělivá a silná, přijde uznání. Láska. Podpora. Jenže místo toho jsem dostávala prázdno. Vina se střídala s bolestí. Slzy s nadějí. A pak zase prázdno.
Stále jsem hledala chybu v sobě. Co je na mně špatně? Co dělám špatně?
Až jsem jednoho dne úplně vyčerpaná seděla sama v tichu a zeptala se trochu jinak:
„Co mě to má naučit?“
🌿 A s touhle jedinou otázkou se začaly dít věci.
Začala jsem si všímat, že všichni ti muži, kteří mi vstoupili do života, měli jedno společné. Byli sobečtí. A já? Já se snažila být světlem. Náplastí. Oporou. Ale uvnitř jsem byla prázdná. Nikdy mě vlastně nemohli milovat tak, jak jsem potřebovala – protože já sama jsem neuměla opravdu milovat sebe.
Tito muži nebyli náhodou. Byli zrcadlem. Byli mými učiteli.
Ukazovali mi, kde nemám hranice. Kde doufám, že mě někdo zachrání. Ale tu záchranu jsem si musela dát sama – sebelásku, sebeúctu, důstojnost.
💫 Až když jsem se začala mít ráda, všechno se změnilo.
Najednou už takoví muži nepřicházeli. Nebo jsem si jich všimla dřív. A hlavně – už jsem je nepotřebovala.
Dnes vím, že všechno, co se mi dělo, se dělo pro mě. A že dokud jsem to nepochopila, lekce se vracely. Pořád dokola. Ale jakmile jsem se rozhodla jít cestou lásky k sobě, změnil se celý můj svět.
Pokud právě teď procházíš něčím podobným – nehledáš chybu v sobě. Ani v druhých. Hledej pochopení. A najdeš sílu, kterou už máš dávno v sobě.
S láskou,
Lucie ❤️🙏