Mezi proudy

Ticho se vkradlo do mých dnů,

 jak stín, co něžně pohladí,

ztrácím se v něm a sama tu

jak šepot, co se vytrácí.

Stíny mě objímají v koutě,

znají mé tvary, znají mě,

svět venku šumí v ostré notě,

co zní mi cize, vzdáleně.

Jen krok a hlasy šeptem zvou,

jen nádech, jen tón, co láká blíž,

ale co když prázdno zůstane

a dál si ponesu svůj kříž?

Mezi dvěma proudy mlčky stojím,

voda je klidná, v dálce třpyt,

snad jednou budu vědět, kterým

se nechat volně unést pryč.