Poezie ze šuplíku

Jsou slova, která se rodí v tichu. Myšlenky, které dlouho čekají, až budou vysloveny. Verše, které vycházejí přímo ze srdce, někdy jako jemný šepot, jindy jako nezadržitelná bouře. Poezie ze šuplíku je místo, kam ukládám svoje nejhlubší pocity – lásku, něhu, bolest i naději.

Píšu o lásce, důvěře, ztrátách, mateřství i hledání sebe sama. O okamžicích, které mě proměnily. O emocích, které jsem neuměla říct jinak než v básních.

📖 Nechávám tu své verše pro všechny, kdo v nich chtějí najít kousek sebe. Pro všechny, kdo někdy cítili víc, než dokázali říct. Možná si některá slova vezmete s sebou. Možná vám budou znít v hlavě, jako byste je už dávno znali. A možná se tu jen na chvíli zastavíte, zhluboka nadechnete a necháte je plynout…

✨ Vítejte na místě, kde slova nejsou jen slova, ale odraz duše.